MAPA	PROFIL TRATĚ

ORGANIZÁTOŘI: řidič: Peter Korbel foto + strava: Pavla Šebestová foto + strava + start čísla: Klára Macurová !!! DĚKUJU !!!

Steve:  Maratón to byl pěkný a mohu všem jen doporučit jeďte pouze tři rozhledny. Neuštevete se, máte pak sílu dostat se po vlastní ose až domů a největší výhoda toho je, že jste první v hospodě. To v sobě ale skrývá jedinou nevýhodu plánu 3krát a dost, na zbytek osazenstva musíte čekat sám 2 hodiny ve vymrzlé hospodě. Jak dosáhnout toho, abych ujel i 4 rozhlednu, jednoduše. Umístit je co nejblíž od sebe a hlavně bez zdolávání velkého převýšení. Závěrem chci úpřímně gratulovat všem (tedy těm co ujeli víc než já, což jsou všichni) a hlavně Mírovi, který pro to, aby ze svých kamárádů dostal trochu pohybu, investuje takové energie a nadšení. Díky za to.

Goblin:  Na tvuj narozrninovy maraton opravdu nemuzu zapomenout, do ted si lecim anginu nebo co to je, co jsem si tam uhnala. Pro netrenovane trpasliky to bylo fakt peklo. Pri vzpomince na vyjezd na Kralovku me jeste ted boli nohy. Asi tak 100 m pred vrcholem jsem mela chut hodit kolo do krovi. Slovanku jsem zvladla diky tomu, ze me napadlo prehodit si na kasparka. A Bramberk mi uz prisel docela v pohode. Se zapalem plic jsem nelehla jen diky pujceni tve bundy - dekuji moc. Musim ale priznat,ze jsem si dala zavazek, ze pristi rok se memu Authoru budu venovat vic, abych zvladla ujet aspon o jednu rozhlednu vic (tak jako tomu bylo predesly maraton). Pet a vice rozhledem se ale obavam, ze neujedu nikdy. Prece jen si vzdy chci nechat dostatek sil na vecerni oslavu v hospode (tam se v konzumaci pivek rok od roku zlepsuji :-).) Zdravi nemocny GOBLiN ALiCE

Kate:  musím říct, že jsem byla moc spokojená. Jsem úplně ohromená jak to všechno s takovou péčí a do detailů organizuješ. Je to pak úplná pohoda jen se svízt na kole:) Ba ne! Přeháním, trénovaná na tu tvoji trasu rozhodně nejsem a po pravdě řečeno jsem měla dost strach, že nedojedu ani na Královku. Ale kupodivu to nebylo úplně tak strašný (teda při mém pomalém tempu) a ty dvě další rozhledny pak byly fajn, až jsme skoro váhali (my na konci) jestli nejet dál. Kdyby cesta už pokračovala ve stejném duchu, tak určitě jedem, ale takhle jsme se raději otočili směrem k domovu (cestou jsme taky najeli dosti km, jen většinu z kopce:)) Taky se nakonec ukázalo, že mému zdraví to moc nepřispělo, už před startem se totiž ňáký nachlazení ozývalo, ale na to jsem nemohla dát a zůstat ležet v posteli. Jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit a těším se na příště! Jestli ujedu víc rozhleden slíbit nemůžu, ale snažit se budu. Takže ještě jednou moc díky za celou akci!

Tetřef:  to víte s odstupem týdne se mi jeví Vás maraton jako docela zdarilá akcicka. Pod Stepánlou jsem to videl jinak. A muj názor pro príste? Nemlzit se skonem nekterých vybraných ulic (viz príkrá, nebo jak se ty schody do nebe jmenujou).... Ne fakt to bylo docela fajn, trochu bych to zkrátil a zmírnil (to vís výkonnost a konec sezony, tma a tak) a mozná bych uvítal víc terénu (sjízdnýho). Celopéro se nudilo a kdo to má tahat do tech kopcu. Popárka byla vydarená a tak nevím proc bych príste neprijel zase. MartinTetrefKnedl....ted uz jen pozitivne vzpomínající. Takze za rok...

Kris:  výborně připravený maratón, bylo to strašně moc fajn a co teprve ta večerní oslava !!! Kopanině jsme dali zase co proto! Vůbec nic mě po maratónu nebolelo, jen únava po flámu. Při výjezdu na Štěpánku jsem díky své rychlosti měla možnost sbírat i houby, ale nejnáročnější byl jednoznačně výjezd na Černou Studnici táhlé nekonečné stoupání. Již od Velikonoc byla Č.Studnice můj nepokořený cíl, takže jsem s maratónem víc než spokojená a příští rok se zúčastním a pokusím se ujet celý plán maratónu. Velký podíl na mém maratonovém úspěchu měla Mírova ruka na zádech, což mohu dokázat jejím otiskem na bundě.

Kroci:  Vzhledem k tomu, že hodnocení maratonu píšu s dvoutýdenním odstupem tak už ze mne averze ke kolu a banánům víceméně vyprchala a hodnocení nebude tak zdrcující. První tři rozhledny, které po dvou ročnících už nazývám Štěpulovy rozledny byly dost v pohodě, v tu chvíli jsem si dost věřil. Bohužel po (přiznejme, že plánovaném a předem řádně ohlášeném) odstoupení Štěpána, Katky a Alice jsem se ocitl na chvostu zcela sám. Tuto situaci jsem neunesl a zmatený jsem pod Bramberkem mylně odbočil po předloňské trase. Moje suverenita strhla po špatné trase i několik dalších závodníků. Pod Špičákem jsem si už podle samotného názvu rozhledny uvědomil, že to bude těžký oříšek. Také jsme kolo polovinu cesty společně s Bulhym tlačili. V kopci na Štěpánku jsem si nahlas ulevoval vulgárními výrazy, vesměs na adresu hlavního organizátora Míry. Jeho zavádějící hodnocení příkrosti bude několika účastníkům (včetně mě) ještě dlouho ležet v žaludku. Možná dýl, než těch sedm kilo banánů, které jsem spořádal. Na Štěpánce jsem už koketoval s myšlenkou nasednutí do doprovodného vozidla, ale nechal jsem se (já vůl!) vyhecovat ("to už je jen krásnej sjezd a pak příjemnej kopeček, já to fakt znám, to nejhorší už máme za sebou") ostatními k další rozhledně - Černé Studnici. V polovině této cesty byl však již rezervoár mých sil zcela vyčerpán (už mne předjížděli i matky s kočárkama) a jen díky tomu, že vedle mě stále jezdil Míra jsem kolo v tranzu dotlačil až nahoru. Tam jsme spolu s Bulhym a s Kristýnou spokojeně vzdali a poslední rozhlednu - Kopaninu jsme vynechali, což mne s odstupem času trochu mrzí a příště plánuji vydržet celý závod. Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat spoluzávodníkům a organizátorům za pěknou sobotu a zejména Mírovi za podporu v nějtěžších chvílích závodu a za to, že mi poctivě dával napít ze své lahve, jelikož já bych svojí už ani neuvezl. Takže za rok, přátelé, opět na Bearday Maratonu!!!

Bulhy:  Zdravim vsechny ucastniky 2. narozeninoveho maratonu. Jsem rad ze sem se mohl utkat s takovyma zviratama. Maraton byl super, mel krasnou gradaci a vubec nevadilo ze kazdy mel svuj vrchol jinde. Kupodivu me druhy den ani dalsi dny nic nebolelo, ale presto, se musim prisznat, sem od te doby na kole nesedel. Stoji tam tak v rohu a pisni se svym jedinym startovnim cislem co kdy na sobe melo. Asi to byla jeho derniera :-)). Brzy zacne zimni sezona a jelikoz se organizatorum JIZ 50 vloudil nejaky sotek do startovni listiny, tak me omylem prihlasili na trat 50 km misto 25 km. Tak sem ted zvedav kolik hodin bude rozdil mezi mnou a tou, ktere sem koukal celou dobu na zada:-). Sportu zdar! Abych nezapomel, moc dekuju Kristyne za moralni podporu pri vyslapu na Stepanku. Byla mi dobrym spoleccnikem. A Miro tebe prosim o rezervaci na dalsim rocniku.

Martin:  Ta akce, která probíhala pod pracovním názvem ´7 rozhleden´ mě naprosto dostala a mohu ti říct, že je pro mě inspirací, ale o tom až jindy.< Každopádně to byla jedna z nejlepších letošních akcí a to i přesto, že drtivá většina byla po asfaltu. Ale největší zážitek pro mě zajistila Jana(doufám,že se tak jmenovala, nerad bych jí komolil jméno) , protože jsem poprvé viděl holku nastupovat do kopce a to, že její dojetí mi trvalo 1 dlouhou minutu!!!! Prostě mládí vpřed a staré železo Goodbye. Takže hodnocení: Trasa-profil 1-3 (známkování se měnilo v závislosti na špurtování a na ujeté vzdálenosti) Počasí 2 - vlivem mého nedostatečného oblečení mohlo být tepleji, děkuji Petrovi Punčochářovi za jeho větrovku, bez ní bych tam ještě dnes jezdil a žadonil kolemjdoucí o pomoc. Organizace 1 - jsi fakt pan Manager.

Chumi:  Moje dojmy? Trasa byla dobře vybrána,i když zprvu jsem si říkal,že trochu terénu navíc by neuškodilo,ale ke konci mi to vůbec nevadilo spíš naopak.Počasí k nám bylo opravdu nevybíravé,kdy se během cesty stačily vystřídat všechny druhy podzimního počasí v horách,na co si stále ještě zvykám.Musim poděkovat výborné spolupráci servisnímu vozu,bez kterého bych hlavně v závěru na Černé Studnici nemohl ani fungovat,jak rád jsem uvítal banány a müsli tyčinky,kdy mě začala opouštět síla a začal nastupovat nikdy neutuchající pocit hladu-mrcha! Chtěl bych blahopřát všem k dosaženým výkonům jak dosažených na kole tak i při noční veselici,kdy všichni zapomněli na únavu a byli jak čiperky,jo alkohol dělá divy. Už se těšim na další ročník!!!!

Puncho:  Důležité je, že jsme to všichni prežili, i když byly okamžiky kdy jsem o sobě pochybnosti měl (především na Královce, Špičáku Štěpánce, Černé Studnici a Kopanině), to je pravda. Akce byla jak volbou trati, profilem tak i organizací a večerní oslavou určitě zdařilá, akorát to ráno... S odstupem asi není nutné rozebírat jednotlivé momenty akce, většina účastníků u toho byla a kdo ne, věřím, že v hospodě se to probralo dostatečně. Stejně jako většina přispěvatelů do této diskuze bych chtěl vyjádřit upřímný obdiv k těm co ujeli na co měli, což jsou vlastně doufám všichni. Co doporučit do příštích ročníků? Asi, Míro, za mě, nic, díky.

Yanqa:  Ze severnich hor odeslo leto a do Kraje se pomalu vplizily prvni chladne podzimni dny. V tu dobu nastal cas pro dlouho ocekavany dychanek :o) Uz na ostrem rohu mi bylo jasne, ze nastavajicich nekolik hodin v sedle mi da pekne zabrat. Bohuzel vim, kudy maraton vede. To je taky hlavni duvod toho, proc se prvni tri rozhledny zbabele setrim a vic nez cyklistice se venuju houbareni. Setrim sily na Spicak.Ten kopec je pro me nocni murou. Nicmene na vrcholu se kocham, ponevadz zjistuju, ze barevni bakeri, kteri mi zprvu nahaneli hruzu, jsou uplne stejne prosity jako ja. Nasleduje Stepanka. Dlouha tahla. Tenhle nesmysl (samozrejme je dlouha prikra) s radosti sirim mezi nestastniky, kteri ten kopec neznaji, a se zlomyslnym zadostiucinenim sleduju, ze jejich reakce jsou uplne stejny, jako byly moje, kdyz jsem tudy jela s Mirou poporvy. Jen s tim rozdilem, ze tentokrat mnozi nadavali nahlas :o) Na vrcholu Stepanky se do me dava zima a navic zacina kapat-prset-lejt. Desetikilometrovy sjezd, na ktery jsem se uprimne tesila, se razem zmenil v martyrium. Zima. Jedu s kopce, brzdim a slapu. Konecne Plavy a zmena profilu trasy, predposledni stoupani na Cernou Studnici. Minule jsem v tehle mistech mela krizi, jsem zvedava, jestli se opet dostavi. Premejslim, za koho se povesim, a jako nejvhodnejsi obet se mi jevi Petr. To ma za ty jeho reci o feminismu a o tom, ze by zenskym kolo zakazal. Ja ti ukazu! Drzim se jako kliste a kocham se. Nahore sice zezivam lehce infarktoidni stavy, ale za ten pocit to stoji. Den se pomalu chyli ke konci a do me zalejza chlad. Pri sjezdu do Kokonina se me zmocnuje intenzivni pocit, ze se zimou rozsypu na molekuly. Takze kdyz se teren opet zlomi, ve snaze se zahrat zarazuju rychlejsi usek. Netusim, jakou lavinu spustim. Behem nasledujicich nekolika desitek metru me vsichni postupne mijeji a nasledne mizi za obzorem ( ach ta jesitnost!) Me uz je vsechno jedno, mam krizi a odmitam se honit. Ke Kopanine dojizdim posledni a - i kdyz si to nerada pripoustim - na pokraji sil. Zacina se serit, zaverecny terenni vyjezd k rozhledne prijimam s rezignovanou odevzdanosti. Teprve postupne se dostavuje uprimna radost z vitezstvi. Nasleduje skvely vecer, Mira s Petrem opet podavaji uctyhodny fyzicky vykon, uz nepremejslim nad tim, kde na to berou energii. Nektery veci zkratka presahujou moznosti myho chapani. Takze Miro diky za supr akci, jste moooc prima particka. Hlubokou poklonu skladam pred vykonem Kristynky a trpici bikerky Klary v doprovodnem vozidle, a uz se moc tesim na pristi narozeninove rozhledny :o))

Bear:  Tak Míro já to viděl asi takhle: Natěšeni na vítězný víkend přihasili jsme si to s Pepinem a Tetřevem asi tak rychlostí světla do Liberecké Svijany arény juknout na to jak Poldinka vytřepe libereckým kočičkám blechy z kožichu a tady to všechno začalo. Kladenští hokejisté byli zřejmě na výměnném pobytu v Zimbabwe a tak zápas jak z repertoáru Potvrzených Ambic ukončila siréna za stavu 4:3 pro domorodé bledé čičinky. Není tedy divu, že cestou na Malou skálu už Pepino KLADNO z okna ani pořvával. Na chatě bylo pusto všichni si ničili formu v hospodě tak jsem si dal asi půl kila uzenýho zapil teplým čajem a šel spát (jsem totiž těžce nemocný takže ten zítřek moc nevidím možná ani nedojedu). Slunečné sobotní ráno udělalo pá pá ještě dřív než jsme vyrazili. Radek Š. se zeptal na směr a vanished into thin air, když jsme vyrazili my ani nám nechyběl, ale pak si na něj někdo vzpomněl a byl problém (jenže vracet se nebudeme tak dobrý nikdo po ránu není). Na startu jsme zjistili, že Radek cestu znal a ve stíhacím závodě nám nedal nejmenší šanci. Co jsem si tak mohl, z 1-16, vylosovat za číslo, jestli si někdo myslíte něco jinýho než 13 tak je mi líto, dneska bude můj den. Startovní foto a jedem, ale kdepak číslo 13 má problém, trochu píchlo! Ukázka rychlého servisu jak z katalogu závodů formule 1 a teď už doopravdy jedem. Královka: tak tady to znám do kopce sil dost takže ještě v Bedřichově volně komunikujeme. S Mírou se honí tak maximálně vítr. V koncové spurtu po technické chybě PP jsem trošku předčasně slavil a zezadu mě zaříznul Martin T. Slovanka: jo když už ji vidím jednou jsem tu byl. V konci jsem s Matinem T. s přehledem prohrál souboj o třetí místo, Míra s PP byli už dost napřed. Sil ještě stále habakuk, silnice je nuda takže vítáme malý terénní sjezdík. Bramberk: volíme terénní výjezd a na vlhkém kamení nakonec kousek vedeme. Na hoře mám pocit, že jsme tam a trochu zrychluju, trháme se s PP a možná díky rychlosti jako jediní nemáme poplácané zadky od bodré moravanky. Ještě čistí se rovnáme u louže PP a já a tak to bohužel zůstane až do konce. Při sjezdu z kopce jsme se pěkně rozdělili takže asi půl hodinky se hledáme, ale všechno OK a jedeme dál. Špičák: v "josefáči" dáme s Martinem T. terének z kopce a dostáváme se do čela, jenže jsem tam asi potkal malinkatou zmiji, takže při dojezdu do Albrechtic hlásím předběžně plovoucí zadek načež se přijde na to, že mám píchlé přední kolo. Moje pravačka dostává zabrat ještě jednou. Výjezd na Špičák neodkládám, zatím co ostatní dole ještě sbírají odvahu jedeme s Martinem T. a PP rovnou a postupně se rozdělujeme. Kdo asi zůstal vzadu?. Nahoře bych to na obrazovce akční hry viděl asi život 10 %, munice 0. Cestou z kopce dáváme s Martinem T. terénky a jelikož v jednom jedu druhý mám na hledání stopy tak asi 1 pikosekundu není s podivem, že kus cesty jedem já i Kona zvlášť, ale nic se mi nestalo, takže hurá na asi pátý banán. Štěpánka Haničincová byla můj postrach už v dětství a teď zas tahle. Když Míra říkal mírnej, ale táhlej tak jsme s Martinem D. nevěřili svým uším, ostatní zase za chvíli svým očím. Už jedu jen na ješitnost, nebo lépe na to co z ní zbylo, protože Martina T. a PP ani pořádně nevidím a Jiříka, který je tak 100 m přede mnou nemám vůbec chuť (o síle nemluvě) dohnat, prostě je mi to úplně jedno. No a kohopak to tu máme dřív než by se člověk nadál? Jana! Martin T. mi bokem říká: "ta jestli bude jezdit jako jezdí tak jí příští rok nebudeme stačit" a já z nedostatku kyslíku na vrcholu: "to ne bude hodně dobrá, ale přece jen je to holka", že nedržím hubu. Pod Štěpánkou se občerstvujeme, svůj stav vidím asi tak: životně důležité funkce zachovány, schopen samostatného pohybu, regenerační heslo-Kopanina. Černá Studnice: všem jsem říkal, že to je v pohodě, protože jsem si myslel, že všechny cesty nahoru znám a proto jsem vzájemným výmluvným pohledům Jany a Mirka nepřikládal význam. Bohužel všechny cesty neznám! Takže se omlouvám všem kdo by si byli tuhle vyhlídku odpustili. Jsem nucen se honit, ale ne s výše jmenovanými chlapíky, ale sama Janička mi už letos přišla omlátit o hlavu moje poznámky na téma jak na tom bude výkonnostně příští rok. Letos jsem to ustál, ale Martine jestli bude jezdit jako jezdí tak se jí budu muset příští rok vyhýbat. Fyzicky držím pohromadě, můj egoismus je v troskách, teď už dojedu skoro určitě, ale kdo všechno mě předjede? Ještě pořadí souboj o vrchol svedli PP a Martin T. a byl to on kdo se nakonec utrhl. Kopanina: tak tudyhle to taky neznám, nicméně když v kopci za Kokonínem nastoupí Jana jdou na mě mdloby, ale čekají ještě 2 kopce a jedno menší stoupání takticky vyčkávám. Naštěstí po chvíli se všechno zklidní, ale je jasný, že je ticho před bouří, takže sjezdy se využívají k nabírání rychlosti do kopců a každý to chce mít za sebou tak rychle jak jen to jde. Neohlížím se, ale v Dalešicích si s Radkem Š. asi připravíme náskok, který nás vyveze do posledního kopce a tady už je to stejně jedno jen si dát bacha na Janu. Šlapu totální bláto a ve chvilce mě předjíždí Míra s PP, po nich se přidá Martin T., ale ten se dá uviset tak společně dáme Jiříka. Možná znalost cesty mi pomohla, že jsem se nakonec Martinovi utrhl a u hospody byl před ním, což už mi nevydrželo až k rozhledně kde jsem po takticky výborně připraveném finiši přišel o poslední rozhlednu rozdílem jednoho milimetru. Vyjížďka byla super. Díky bohu, že i ta třináctka nebyla dost silná na to, abych znal Janiný záda líp než ona moje. Pořadí na jednotlivých vrcholech je bezcenné, dílem protože já nemám ani jeden skalp, ale hlavně proto, že jezdící reklama na spinning Míra jako správný rudý gentleman se víc staral o to aby dojelo co nejvíc lidí než o to, aby nám lezl na nervy. A večer, tak to už tu všechno bylo, snad je tu Královskou bylinnou jsem pil poprvně.

Pepo, Radku, Roso a Jirko
PIŠTE A POSÍLEJTE SVOJE REPORTY NA:
mirek@animalbikers.com